Tajemství životní energie
Co ještě vůbec máme nebo smíme jíst? Na nových poznatcích výzkumu v oblasti výživy, které mne přivedly ke „Stravě pro klid v duši“ (v originále „Peace-Food“) a rozpoutaly veganskou vlnu, je polehčující a dobré to, že ani trochu nezhoršují ani negativně neovlivňují život těch, kteří se rozhodli je ignorovat. Naopak, dokonce i oni mají nyní k dispozici širší nabídku bio produktů. Zvyšující se citlivost na škodlivé látky v potravinách je i jim ku prospěchu.
Situace se ovšem dramaticky zlepšila pro ty, kteří z těchto nových poznatků vyvodili konsekvence.
Vynechání živočišných bílkovin z jídelníčku (jak je vysvětleno v „Peace Food“) má enormně pozitivní dopady, co se týče prevence a léčby velkých civilizačních hrozeb od rakoviny přes problémy oběhového systému až po alergie, cukrovku II. typu a mnoho dalších. Má to také báječné vedlejší účinky v humanitární oblasti s ohledem na problematiku světového hladu, ale i z ekologického a etického hlediska co se týká zacházení se zvířaty.
Nyní mnohé studie dokládají- a ve prospěch toho hovoří i mé zkušenosti- že je dobré do stravy nezařazovat také pšenici a lepek. Deset let trávím zimní období v Asii, protože se mi tam zkrátka vždycky dařilo o mnoho lépe, především můj mozek tam byl vždy jakýmsi nevysvětlitelným způsobem výkonnější a má mysl jasnější. Teprve po 9 letech jsem přišel na to, proč tomu tak je. Stravujeme se tam prakticky bezlepkově. Od té doby, co o tom vím, se mi daří lépe i v Evropě a mnozí, kterým jsem to rovněž doporučil, to zažívají podobně, rozloučili se s bolestmi hlavy a poruchami spánku a vytěžili z toho spoustu dalších výhod. Ale samozřejmě není řešení- jak k tomu vyzývají američtí autoři Perlmutter a Davis- v návratu k živočišnému proteinu. Existuje ještě třetí cesta, kterou mohu vřele doporučit a popisuji ji v knize „Tajemství životní energie“ (v něm. originále „Das Geheimnis der Lebensenergie in unserer Nahrung“).
Dlouhá práce na této knize mě obdarovala řadou dalších klíčových zážitků. Nyní už se můžeme účinným způsobem přiblížit rakovině pomocí nutriční medicíny a demenci a Alzheimerovu chorobu tím lze každopádně zmírnit. Ale především, můžeme už dávno předtím, než k tomu dojde, přehodit výhybky směrem ke zdraví: Potřebujeme stravu pro srdce a mozek a k tomu máme dnes lepší příležitosti, než kdy dříve.
A přirozeně že nebudeme zdraví pouze skrze střevo, a jako doplněk ke stravě k tomu potřebujeme i duši- a přesně to je míněno psychosomatikou. A tak jsem také zpětně rád, že jsem si dal tu práci a zcela přepracoval knihu „Nemoc jako symbol“ (řeč je o novém rozšířeném vydání, které zatím v češtině nebylo vydáno). A samozřejmě je možné se omezit pouze na to, zrovna tak jako na „Peace Food“. Ale byla by to škoda, neboť je toho o tolik víc možného, když se spojí obojí dohromady a toho se snaží docílit Psycho-Somatika, zvláště ta celostní a také přesně v tomto sledu, ne tělo a duše jak rádi říkáme, ale duše a tělo.
Zde platí tak jako to platí i obecně, že celek je více než součet jeho částí. Synergie jsou na mnohých rovinách naší velkou šancí.
To mohu ze zkušenosti potvrdit, neboť za dob svého studia a na klinice jsem se učil pouze o tělu a to mi zkrátka připadalo příliš málo a nedostačující. Vrhnul jsem se na Psýche a dlouhá léta pracoval se svou výkladovou psychosomatikou, která se zabývala psychikou. Od té doby ale, co jsem spojil „Nemoc jako cesta“ a „Peace -Food“, je toho o tolik více možného. A já vám přeji, abyste si také dali tento dar. Darujte si tuto synergii. Je jednoduchá a snadná a o hodně účinnější.
A souhra ve smyslu „Nemoc jako cesta“ a „Peace-Food“ neznamená, že je jedno z toho lepší nebo horší než to druhé, a neznevažuje ani jednu z nich, nýbrž zvyšuje naopak účinnost obojího.
Synergie dnes objevuje dokonce i věda. Kdo chce zlepšit svůj problém s váhou, nemá s pohybovými programy- statisticky viděno- žádný úspěch, s výživovými programy dobrý úspěch, ale když se spojí obojí dohromady, zvýší to ještě podstatněji vyhlídky na úspěch a dostaví se velmi dobré výsledky. Když se k tomu přidá i duše, má vyhráno, jak dokládají mnohé zkušenosti.
Zde jsou nyní tři úryvky z knihy „Tajemství životní energie“. Nejprve něco k duševnímu významu stravy obsahující živočišnou bílkovinu a pšenici.
Symbolický úhel pohledu na moderní problémy s výživou
Symbolické pozadí stravy nám může dopomoci k hlubšímu pochopení.
Potýkáme se aktuálně s velkými problémy ohledně masa a ryb, jak o tom podrobně píši v knize „Peace-Food“. Obojí si musíme obstarávat činnostmi, které spadají pod princip agrese a tím koneckonců činnostmi bojovými a vlastně dokonce krvelačnými. Co se týká stravování, zůstali jsme na úrovni Vikingů, kteří žili z přepadávání a loupežných výprav. Koneckonců bylo maso a ryby po dlouhou dobu vybojovaným nebo uloupeným zbožím, které jsme skrytými a zákeřnými přepadeními, které jsme nazývali lovem, vyrvali přírodě. V tomto smyslu zde tedy narážíme na mužské dědictví naší evoluce. Opravdu nebezpečné to ale začalo být v tu chvíli, když jsme se kolektivně podřídili kapitalismu dravé zvěře a dovolili mu, místo vypravení se na lov, vyvinout smrtící mašinerie s masovými vyhlazovacími tábory pro zvířata, obrovskými budovami na chov zvířat a velkojatkami. Toto je strašlivý příběh posledních 50ti let, který opět spadá pod princip agrese neboli marsovský princip (jeden z dvanácti životních principů viz kniha „Die Lebensprinzipien“, Dahlke 2015).
A tento příběh nalézá svou paralelu v právě tak archetypálně mužské industrializaci farmářského zemědělství na masovou produkci. Pozemkové úpravy udělaly z venkova v průmyslových zemích jednu obrovskou průmyslovou zónu, což se rovná válce proti matce Zemi. I zde se vše opět podřídilo logice peněz a aniž bychom si toho opravdu všimli, přerušili jsme kontakt se zákonem našich praotců, kteří ještě nacházeli uplatnění v životním boji a onen marsovsky- mužský princip žili z nutnosti. Tento princip je ovšem ve své archaické podobě dokonce odsuzován. Jednomu německému lékaři, který lovil divoká prasata oštěpem to bylo z důvodu patrné krutosti zapovězeno.
My naproti tomu vyvíjíme ony obrovské nesrovnatelně brutálnější smrtící mašinerie, se kterými se naše (staré) duše už neumějí vyrovnat a proti kterým se musejí vzpírat v záplavě obrazů nemocí od srdečních infarktů, rakoviny, alergií po nesnášenlivosti různého druhu. A to jsou jen ty tělesné nemoci. Infarkty duše odrážejí odpovídající dění na úrovni duše. V podobě deprese, syndromu vyhoření (Burn out) a tzv. syndromu „vynudění“ (Bore out) tak dávají moderní duše najevo, jak jsou v koncích a už dál takto nemohou, nemohou se toho už dál účastnit a raději zahynou, než aby nadále slepě následovaly zákon peněz.
Na úrovni stravy vidíme onen bojkot archetypálně mužského prvku na škodách, které páchá (moderní) opatřování si masa a ryb, jak je zdokumentováno v „Peace-Food“ a nesčetných studiích- a už dávno se nejedná pouze o Čínskou studii. Knihy jako „Pšeničné panděro“ (Weizenwampe) a „Hloupý jako chleba“ (Dumm wie Brot) dokumentují lékařskou bídu, kterou si sami způsobujeme masovou produkcí obilí a obzvláště pšenice. A opět se to (do)týká archetypálně mužského prvku či pólu. Nesnášenlivost pšenice je rovněž výrazem a symbolem naší vnitřní přirozenosti, která se brání mužskému pólu se vší jeho rychlostí, jeho (ná)tlakem a jeho povrchností, které jsou pro tento pól charakteristické. Moderní pšenice se stala stejně jako masové chovné domy pro zvířata a zvířecí „koncentrační tábory“ symbolem pro principielně mužské vyhlášení války Matičce Zemi a zrady našich předků, otců především a opravdové mužnosti. To už nemá nic co dočinění s férovým bojem, rychlou schopností rozhodovat se, s kuráží nebo vůbec svatou válkou za vlastní rozvoj. Dopady masové produkce pšenice se dají pozorovat u nesčetných neurodegenerativních onemocnění, ale také u nemocí látkové přeměny a kožních onemocnění.
Dodnes zastupují muži v posledních přirozených životních biotopech (i na našich posledních původních statcích) lov, rybolov a polní hospodářství, zatímco ženy obhospodařují zahrady a domácí zvířata. Ale také ženský pól byl- z pohledu našich (starých) duší- zrazen. Velkoprodukce mléka je už pouhou karikaturou starého chléva, kde zvířecí teplo ještě lidi v zimě zahřívalo. Starý výběh pro drůbež se stal fraškou v podobě klecí a masových zařízení pro vyhlazování kuřat mužského pohlaví a odpovídá to výsměchu Matce Zemi a ženskému principu vůbec.
Tak jako je maso a ryby koneckonců válečným úlovkem, jsou mléko a vejce lupem, který bereme přírodním tvorům a čímž urážíme podstatu soucitného rozvinutého člověka. To, že mléčné (produkty) a vejce se mezitím staly takovou hrozbou pro naše zdraví, zrcadlí jen naše zacházení s ženským pólem a naše selhání ve vztahu k této půlce skutečnosti.
Tato moderní vzpoura našich těl proti mléčným a pšeničným výrobkům je pouze zástupnou válkou, která zrcadlí naši vzpouru proti našim rodičům a předkům, našemu původu a historii. Zapomínáme na své kořeny a proviňujeme se vůči nim. S lepkem a pšenicí napadáme vlastní mozek a tím svět archetypálně mužského duchovního světa a světa myšlenek, mléčnými výrobky sabotujeme své srdce a jeho cévy a ženský citový svět.
A tak je odpovídající nesnášenlivost vždy také výzvou, abychom se usmířili s cestou našich konkrétních rodičů, ale také obecně s cestou matek a otců.
Nesnášenlivost mléka a pšenice už nepostihuje dnes milióny, nýbrž skutečně miliardy lidí a mnozí, kteří to teď čtou, možná začínají tušit, že do této skupiny také patří. Pacienti s celiakií a s nesnášenlivostí laktózy jsou jen špičkou ledovce, přičemž ti druzí představují přinejmenším polovinu lidstva.
Moderní věda jako pomoc při rozhodování
Rozhodnutí mezi Low-Carb (nízkosacharidovou dietou) s živočišným proteinem (Perlmutter, Davis) a High-Carb bez živočišného proteinu (Campbell, Esselstyn, McDougal, Leitzmann) je pseudo rozhodnutím a není ho zapotřebí. V případě mnohých strávníků je to jako rozhodovat se mezi morem a cholerou. Tady bych samozřejmě jako lékař dal přednost choleře, kvůli lepším šancím na přežití, ale to naštěstí není tou alternativou. Můžeme totiž také zvolit Low-Carb bez živočišného proteinu. To by bylo pro mnohé a např. všechny diabetiky optimum.
Pro to také zcela rozhodně hovoří stav vědeckého bádání:
Jedna studie renomované Harvardské univerzity (Fung et al. 2010), která zkoumala 85 000 žen (Nurses Health Study) a přes 44 000 mužů (Health Professional Follow-up Study) a došla k následujícímu výsledku:
U účastníků studie, kteří dodržovali Low-Carb dietu na bázi potravin živočišného původu, se oproti US průměru zvýšila o 23 % celková úmrtnost, jednotlivě se u nich o 14% zvýšila úmrtnost na problémy oběhového systému a o 28% se zvýšila úmrtnost v důsledku rakoviny.
Ti, kteří se naproti tomu řídili Low-Carb dietou na bázi rostlinných produktů, měli oproti US průměru o 20% sníženou celkovou úmrtnost při o 23% snížené úmrtnosti na nemoci oběhového systému. Pokud ale obě Low-Carb skupiny přímo srovnáme - s živočišným proteinem i bez něj- byl by rozdíl ještě o hodně dramatičtější ve prospěch těch, kteří vynechali živočišnou bílkovinu. Kdybychom to zoptimalizovali ve smyslu Peace-Food na nejen rostlinnou stravu, nýbrž plnohodnotnou přírodní rostlinnou stravu, byl by výsledek opět podstatně lepší a znatelnější pro tu skupinu bez živočišného proteinu.
Stoupenci Low-Carb diety mají- podle Dr. Jacoba- pouze jedinou šanci, místo toho aby svou úmrtnost zvyšovali, ji dokonce ještě snížit o 30%, a to když zredukují nasycené tuky a zvolí rostlinnou potravu jako hlavní zdroj tuku a bílkovin. (Halton et al. 2006)
Něco podobného vynesla na světlo jedna švédská studie s více než 43 000 švédskými ženami, které byly pozorovány po dobu 16ti let. Podle Dr. Jacoba jsou u stravy bohaté na živočišné bílkoviny rozhodující vysoké překyselení a více než dvojnásobně vysoké hodnoty zánětu, stejně tak jako zvýšený obsah stresového hormonu Cortisolu. To všechno prý zvyšuje riziko nejen koronárních problémů srdce, ale i chronických onemocnění celkově.
Takže plnohodnotná přírodně rostlinná strava ve smyslu Peace-Food je ještě jednou odpovědí. A celkový nízký přísun bílkovin je přitom rozhodně vhodnější než ten bílkovinový výkrm, co se dnes rozmáhá. Kdo se chce zaměřit především na srdce a cévy, měl by také snížit přísun tuků. Komu naproti tomu jde spíše o ochranu mozku a nervů, ten by měl vsadit na dobré tuky ve smyslu nativního olivového oleje a také kokosového oleje, který jako jediný NEnapomáhá přibírání na váze, protože ho játra energeticky náročným způsobem přímo přeměňují na ketony.
Tímto způsobem spojuje veganská škola stravování v duchu „Peace-Food“ (společně s naším třítýdenním vzdělávacím kurzem) rostlinně-plnohodnotnou stravu na bezlepkové v drahocenný kompromis.
Na téma této třetí cesty se nachází v knize „Tajemství životní energie“ velké množství úžasných pokrmů od jedné nadané kuchařky, čtyřnásobné matky a homeopatické lékařky, která jde, vaří a žije touto cestu kvůli sobě a pro svou velkou rodinu a pacienty a pacientky.
Praktické důsledky
Když uvážíme, co všechno bychom dnes měli ze svého jídelníčku vynechat- a pšenice a mléko je schované skoro všude- nám nezbývá, než na to, co jíme, zaměřit zvýšenou pozornost. Pozornost (a bdělost) je ale něco báječného, obzvláště, když je směřována do přítomného okamžiku. Potřebujeme tedy všechnu svou bdělost, když jíme venku v restauraci nebo vůbec hotové výrobky, abychom vystopovali skrytá vejce, mléko a pšeničné podíly v potravinách. Všechno si ulehčíme tím, pokud si budeme jídlo připravovat jako za starých časů doma, ale i pak je zapotřebí veškeré bdělosti při nakupování. Zde by bylo nejlepší, vynechat všechny hotové produkty, ideálně všechno, co je zavařené v plastikových obalech, neboť jak mají tyto potraviny dýchat a uchovat si životní energii? Bez dechu a neustálé výměny se ale životní energie uchovat nedá. To, co je „zavařené v plastiku“ je více než symbolická moderní verze stagnace. Ten, kdo jí takto stagnující potravu, je na míle vzdálen od životní energie a nemusí se potom divit, že ve svém životě stagnuje.
Ale ono to jde právě i jinak a s plno životní energie a tepla. A nikdo nemusí, ale všichni mohou.
Literatura od Ruedigera Dahlke k tématu:
„Tajemství životní energie“
„Nemoc jako cesta“
„Strava pro klid v duši“
Německé tituly: Vegan für Einsteiger, Vegan Schlank